Na rok 2007 začaly přípravy ve velkém. Ukecali jme další kámoše – Kubu, Vlastu, Kosťu a Karla s Martinem na velorexu. Nechali jsme vyrobit trička, připravili náhradní motor a spoustu náhradních dílů a vyrazili směr Mikulov. Od začátku se vyskytovali problémy. Po dvou kilometrech se Kosťovi rozpadla převodovka. Ve Skalici na nás čekal Sláva tak jme tam hned použili náhradní motor. Po dalších 30-ti kilometrech Kosťa hlásil, že se mu motor několikrát kousnul, ale jedem dál. Za nějakou dobu z Velorexu začal vytékat olej. Večer jsme byli někde u Kutný Hory a Karel prohlásil, že Velorex umřel a druhý den se vrací domů. Ráno jsme počkali na odvoz Velorexu a vyrazili dál směr Mikulov. Po pár kilometrech se Kosťovi kousnul motor – rozpadlo se ložisko na klice – konečná. S tím se Kosťa nechtěl smířit tak jme ho vyslali do nejbližší vesnice sehnat motor – vrátil se za hodinu s úplně novým motorem zabaleným v papíru. Po výměně pokračujem. Po dvou dnech máme velké zpoždění. Naštěstí nás už žádné větší problémy nezastihly. Třetí den dorážíme na Moravu. Přidává se k nám Penál, který nás dojel z Kadaně za dva dny, ale pět kilometrů od nás píchl a neměl náhradní duši. Duši jme mu dovezli a večer ve stánku se domlouváme na kávě v Rakousku. Celníci na hranicích se nás ptají jestli ty stroje jsou Škoda – „nain Jawa“ -„ÁÁÁ Jawa“ a pouštějí nás. Pan Horak nám připravil „gróse kafe“ které nás málem zabilo. Když už jsme v Rakousku, tak jedem i na Slovensko. Na hranicích nás pouštěj bez problémů. Vždyť se fichtli vracej domů. Přichází zimnice a třes, asi z předávkování kofeinem. Hned v první vesnici na Slovensku přemýšlíme kam dál. Místní motorkáři nás zvou k sobě do klubovny a pak do hospody, kde nám domluví nocleh a platbu v českých korunách za „výhodný“ kurz. Ve tři ráno vzpomínáme na Horaka a jeho kafe – nikdo nemůže usnout. Ráno se vracíme do republiky a stáčíme se na severozápad. Přes Velké Dářko a Branžež dorážíme domů.